14. Generativní orgány rostlin
- rozmnožovací orgány semenných rostlin jsou listového původu
- u nahosemenných rostlin jsou uspořádány většinou do šišticovitých útvarů (zvlášť samčí a samičí)
- u krytosemenných rostlin tvoří podstatnou součást květu
- reprodukční orgán, soubor přeměněných listů
- základní orgány úplného květu rozdělujeme na květní obaly a vlastní reprodukční orgány
- jsou umístěny na květním lůžku ® vyrůstají na něm květní obaly
§ kalich a koruna – květní obaly jsou barevně i tvarově
rozlišeny
§ okvětí – kalich a koruna nejsou rozlišeny
® tyčinky a pestíky
Ø květní lůžko: stonkového původu, může být vyklenuté, ploché nebo prohloubené, bylinné i
dřevnatějící
- prohloubené a často dřevnatějící lůžko se nazývá číška
- pokud se na stavbě květního lůžka podílejí také dolní části květních obalů a tyčinek, vzniká češule (růže, třešeň)
- k vlastním reprodukčním orgánům květu patří tyčinky a pestík
- jsou-li v květu tyčinky i pestík, jsou květy oboupohlavné (tulipán)
- jednopohlavné květy mají buď jen tyčinky (květy samčí) nebo jen pestík (květy samičí) – líska, chmel, kukuřice
- jsou-li samčí i samičí květy na téže rostlině – jsou rostliny jednodomé (líska)
- dvoudomé : buď jsou na rostlině samčí nebo samičí květy (vrba, chmel)
Ø Květní obaly:
· stejnoobalé – stejný typ květních plátků = okvětí (tulipán)
· různoobalé – květní plátky rozlišené na kalich a korunu, některé rostliny mají prchavý kalich, který později opadá
- květní obaly chrání mladé, v poupěti uložené vnitřní části květu a později, po rozvití, často lákají svým zbarvením hmyz
- redukované květní obaly mají především rostliny opylované větrem
- vnější část květního obalu, tvořená volnými nebo srostlými většinou zelenými kališními lístky, které mají podobnou stavbu jako listy
vytrvávající : zelené kališní lístky zůstávají
prchavý : kališní lístky opadají hned po rozvití poupěte (prchavé kalichy máku)
- vyvinul se pravděpodobně z listenů
Ø Koruna (corolla)
- je vnitřní částí květního obalu
- bývá zpravidla větší a nápadně zbarvená, především u rostlin opylovaných hmyzem
- jejich barva může být různá (černé květy neexistují)
- korunní lístky mohou být srostlé nebo volné
- u větrosnubných rostlin mohou být zakrnělé, zcela chybět
- podle tvaru srostlé koruny rozlišujeme korunu zvonkovitou, trubkovitou, nálevkovitou…
- korunní lístky po opylení obvykle brzy opadávají nebo usychají
- koruna má význam zejména pro rostliny opylované hlavně hmyzem, neboť je láká barvou a často i vůní
- na korunních lístcích nebo v jejich blízkosti bývají umístěna nektaria, která vylučují v době květu cukerný roztok - nektar
- nektarem se většinou opylovači živí – včely část přetvářejí v med
- žlaznaté výběžky pokožkových buněk v různé části květu
- vyjadřuje pomocí mezinárodních značek pohlavnost, souměrnost, počet a uspořádání květních orgánů
- písmena ve vzorci odpovídají prvním písmenům latinského označení květní části a čísla udávají jejich počet
- někdy se udávají počty částí v jednotlivých kruzích spojené znaménkem +
- srůst orgánů jednoho kruhu (např. korunních lístků) se značí uzavřením čísla do kulaté závorky
- bočný srůst orgánů různých kruhů se značí hranatou závorkou (prvosenka)
- vodorovná čárka pod počtem pestíků značí semeník svrchní, nad číslem semeník spodní
pořadí zapisovaných údajů je ustálené: pohlavnost – souměrnost – kalich K – koruna C nebo okvětí P – soubor tyčinek A – soubor pestíků G
- uprostřed je pestík, potom tyčinky, květní obaly
- jedná se tedy o samčí pohl. org.
- u krytosemenných jsou tyčinky rozděleny na :
§ prašník - je tvořen 2 prašnými váčky, které jsou spojeny parenchymatickým pletivem -
konektiv
- každý prašný váček má dvě prašná pouzdra – zde vznikají pylová zrna –
haploidní mikrospóry, vznikají meiozou
§ nitka
- většina rostlin má všechny tyčinky v květu stejně dlouhé, pokud jsou některé delší než ostatní nazývají se mocnější (podle počtu např. čtyřmocné)
- pyl hmyzosnubných rostlin bývá lepkavý – přichycení na tělo opylovačů
-* stáčením a srůstem plodolistů, soubor plodolistů v květu = gynaeceum
- samičí pohlavní orgán listového původu, nesoucí vajíčka
• semeník - shromažďují se zde vajíčka, podle postavení vůči listům ho dělíme na spodní,
svrchní a polospodní
• čnělka - střední trubičkovitá část, je různě dlouhá (pokud chybí – blizna přisedlá)
• blizna - na vrchu – přisedá na čnělku, po usazení pilového zrnka dochází k tomu, že klíčí do
pilové láčky
- podle postavení semeníku a ostatních částí květu dělíme na svrchní, spodní a polospodní
- pestík vzniká u krytosemenných rostlin srůstem jednoho nebo více plodolistů (megasporofyly)
- nahosemenné rostliny nemají pestík, plodolist zůstává plochý, nesrostlý a na něm jsou nezakrytá vajíčka
- po složitém vývoji z něj vznikne semeno, sloužící k pohlavnímu rozmnožování rostliny
- chráněno většinou 2 obaly, zárodečné pletivo micelus
- vyvíjí se z dělivého pletiva plodolistu – placenta, s placentou jsou spojena poutkem - výživa
- na vrcholu vajíčka je otvor klový – jím prorůstá pylová láčka do vajíčka
vývoj vajíčka:
- v živném pletivu vajíčka (v nucelu) * poblíž otvoru klového 2n buňka = mateřská buňka zárodečného vaku
- ta se dělí meiozou na 4a buňky, přežívá jen jedna = mladý zárodečný vak
- jeho jádro se 3x dělí - *osmijaderný zralý zárodečný vak – v něm se poté * 6n buněk jednojaderných a jedna velká dvoujaderná buňka – jádra splývají v jedno jádro diploidní
- haploidní buňky jsou po třech u opačných pólů zárodečného vaku
- nejdůležitější je vaječná buňka, nachází se poblíž otvoru klového – později se z ní vyvine zygota a z té zárodek
oplození
- pylové zrno uchycené na blizně vyklíčí v pylovou láčku
- láčka prorůstá čnělkou a obvykle otvorem klovým k mateřské buňce – k zárodečnému vaku
- jedna ze spermatických buněk oplodí vaječnou buňku – změní se v diploidní zygotu
- druhá oplodí jádro centrální buňky zárodečného vaku, které je diploidní - * triploidní živné pletivo zárodku, endosperm
- je využíván jako zdroj živin při klíčení nebo se spotřebovává při vývoji zírodku
q přenos pylu - opylení
- u krytosemenných je pyl přenášen na bliznu především větrem, hmyzem, vodou
§ hmyzosprašnost (entomogamie)
§ větrosprašnost (anemogamie) – trávy, bříza, lípa..
§ samosprašnost (autogamie) – violka
§ cizosprašnost (alogamie) – opylení z jiné rostliny téhož druhu
- je to rozmnožovací částice rostliny, obsahující zárodek, který vznikl z vaječné buňky
- vzniká po oplození vaječné buňky a centr.b.zárodečného vaku
- diploidní obal vajíčka se mění v obal semene = osemení
- osemení může být blanité (vlašský ořech), kožovité (jírovec) i dužnaté
- v místě přisedání semen k poutku je obvykle odlišně zbarvená jizva - pupek
- ve zralých semenech je zárodek rozlišen na: kořínek, pírko a dělohu
q klíčení semen:
- jako první začíná růst kořínek – vzniká z něj hlavní kořen rostliny
- po upevnění kořínku v půdě začíná růst pírko (základ prýtu)
- jakmile proroste osemením, mluvíme o klíční rostlině
u dvouděložných 2 typy klíčení: nadzemní a podzemní
nadzemní: zvedá dělohy a vzrostný vrchol nad zem
: dělohy zezelenají – fotosyntéza, až potom začnou růst listy – dělohy odpadávají
podzemní: dělohy zůstávají v zemi a nezelenají
- útvar obsahující semena
- pravé, nepravé (pokud se na oplození podílí pouze pestík – pravý, pokud i další části květu – nepravý)
- přeměnou pestíku vzniká oplodí (chrání semena), podle oplodí plody -suché, dužnaté
q Suché plody
a) pukavé: - jedno i víceplodolistové, když jsou zralé, otvírají se samy od sebe
- nejčastěji obsahují více semen
- patří sem měchýřek, lusk, šešule, šešulka, tobolka
měchýřek - otvírá se podélnou skulinkou na břišním švu, je to nejpůvodnější typ, např. u
blatouchu
lusk - u bobovitých, původ v plodolistém pestíku, puká 2 chlopněmi od vrcholu k bázi
šešule a šešulka - brukvovité, původem z 2 plodolistového pestíku, plod je rozdělen příčnou
blanitou přepážkou na 2 části, semena sedí na blanité přepážce, otevírá se 2
chlopněmi na hřbetním a břišním švu od báze k vrcholu
b) nepukavé: jedno- a víceplodolistové s jedním semenem
- neotvírají se samy, oddělují se od rostliny jako celek
- ...
Tofinek3-reaktywacja