RůST A VÝVOJ ROSTLIN

RůST -   nevratné zvětšování objemu a velikosti rostliny, je soustředěn do meristémů (dělivá 

pletiva) a tedy:  a) ve vzrostných vrcholech – nejintenzivnější

                           b) po obvodu stonku u druhotně tloustnoucích

                           c) utajeně v listech

3 růstové fáze :

I)                   Zárodečná (embryonální) – v meristémech, intenzivní dělení buněk , buňky jsou drobné, tenkostěnné, mají velká jádra, všechny prostory (kromě organel) jsou vyplněny cytoplazmou, vakuoly jsou velmi drobné – téměř neviditelné

II)                Prodlužovací (prolongační) – začne ve chvíli, kdy má rostlina dostatek vody, voda se nasává do vakuol ® intenzivní růst buňky – prodlužuje se, objem se zvětšuje až 30krát, ale množství cytoplazmy se nemění (množství a velikost vakuol), postupně dochází ke splývání vakuol ® 1 centrální vakuola, dochází také k postupnému zesilování buněčné stěny

III)              Diferenciační (rozlišovací) – buňky se přizpůsobují funkci Þ vytváření pletiv

FAKTORY: optimum – rostlina roste nejlépe

                     maximum, minimum – pokud se překročí, přestává růst

·         Teplota – závisí na prostředí, není pro všechny stejné (teplomilné, chladnomilné)

·         Světlo – světlomilné – slunečnice, stínomilné – hajní byliny

·         Voda – ideální pokud neustále proudí rostlinou

·         Minerální látky   (přizpůsobení prostředí CaCO3, NaCl, rašeliny)

·         Růstové látky – fytohormony – ovlivňují biochemické procesy, podpora/potlačení růstu

                                a) auxiny- stimulují růst buněčné stěny v prodlužovací fázi, propustnost 

                                    cytoplazmatické membrány, zakládání druhotných kořenů, produkci   

                                    nukleových kyselin, inhibují růst při velmi vysokých koncentracích

                                    (řada látek různého chem složení, podobné účinky), jaro, léto

                                b) giberliny – stimulují mitózu v meristémech (jaro, léto),růst stonku a  

                                    jeho článků, růst vegetativních a generativních orgánů kromě kořene,

                                    inhibují růst kořene      

                                c) abscisiny (kys. agscisová) v listech, simuluje opadávání listů a plodů,

                                    stárnutí buněk, inhibuje dělení buněk a prodlužovací fázi, podzim –

                                    připravují na období vegetačního klidu

·         Vliv prostředí – stálé životní podmínky, nenarušené

VÝVOJ

A)    fylogeneze – vývoj od nejprimitivnějších k nejsložitějším organismům

B)    ontogeneze – od splynutí pohlavních buněk po zánik, odlišná u živočichů

1.fáze – intenzivní dělení buněk Þ zárodek – součást semene (víceméně stejné buňky) – v této fázi rostlina může přetrvat i několik desítek let, možní i tisíc), za příhodných podmínek začne klíčit a roste dál : klíček ® kořínek ® vegetativní orgány (vytvářet zásobní látky a ukládat je, tak aby se rostlina připravila na vytvoření generativních orgánů – energeticky náročné) ® rozmnožování

·         délka života – různá u různých druhů (pouštní – 2 týdny, borovice osinatá – 4000 let, jehličnany – dlouho, u nás lípy duby)

·         kolikrát za život plody:

I)                   monokarpické rostliny – plody 1 za život

a)                               jednoleté rostliny – letničky – 1 vegetační období (0,5roku) vytvoří vegetativní i generativní orgány (slunečnice, hrách, obiloviny, konopí)

b)                              dvouleté rostliny – v 1.roce vytvoří pouze vegetativní orgány, ve 2. generativní, (mrkev, cibule, česnek,..)

c)                               víceleté – vegetativní orgány se tvoří několik let, pak vykvetou a zhynou (agáve, aloe)

II)polykarpické rostliny – plody vytváří vícekrát za život, ale až od doby kdy vyspějí, ke stáří se množství plodů snižuje 

    ROZMNOŽOVÁNÍ ROSTLIN

·         nepohlavní způsob (původní) – vznikají geneticky totožné organismy

·         pohlavní způsob – vzniká větší množství různých druhů- druhová variabilita – mutace, větší základna pro vývoj, za výhodných podmínek se raději rozmnožují nepohlavně (jednodušší , rychlejší) k obsazení prostředí před konkurentem

·         nepohlavní - a) jednobuněčné rostliny – mitóza

                              b) mnohobuněčné rostliny:

                                fragmentace stélky (rozpad těla, každý kousek doroste)

                                výtrusy

                                oddenky - (podzemní stonky – pýr)

                                oddenkové hlízy – brambory

                                kořenové hlízy – jiřiny, pivoňky

                                šlahouny – jahodník

                                řízkování - (listové, stonkové, kořenové)

                                hřížení – (stonek do země – zakoření)

·         Pohlavní  rozmnožování – podstata – splývání 2 pohlavních buněk Þ zygota

izogamie – stejná velikost gamet

anizogamie – vaječné buňky nepohyblivé, spermatické pohyblivé

oogamie – pohlavní buňky vznikají ve specializovaných pohlavních orgánech –   

                       gonádách

                 samčí pohlavní orgán – pelatka (vyšší rostliny tyčinka)

                 samičí pohlavní orgán – zárodečník (u vyšších rostlin pestík)

téměř u všech rostlin se střídá pohlavní a nepohlavní rozmnožování, pokud je střídání pravidelné = RODOZMĚNA (METAGENEZE)

Þ 2 typy rostlin: sporofyt – vznikají na něm spóry

                            gametofyt – vytváří gamety

                              2n                                   n

                      SPOROFYT -----------®  SPÓRY

                                                   n

                       ZYGOTA                  GAMETOFYT

                            2n                   n                n

VEGETATIVNÍ ORGÁNY CÉVNATÝCH ROSTLIN

Rostlinné orgány

a)      vegetativní (kořen stonek listy) – výživa a růst, k rozlišení už u semen

b)     reprodukční (tyčinky, plodolisty, sporofyly) – vytváří gamety – rozmnožování, udržení druhu

FUNKCE vegetativních orgánů

·         výživa a růst

·         vegetativní rozmnožování (pacibulky, odnože, očka, rouby, hřížence)

·         udržení individuálního života

KOŘEN

-  podzemní orgán, který nikdy nenese listy

Funkce  -     uchytit do půdy

-                                      čerpání minerálních látek ve vodě

-                                      zásobní

Vnější stavba – složitý  mnohobuněčný kořen (radix) až u kapraďorostů a semenných rostlin

Typy kořenové soustavy (= soubor všech kořenů):

ALLORHIZE – hlavní kořen z něhož vyrůstají postranní (dvouděložné, nahosemenné)

(u jednoděložných)- hlavní kořen zakrňuje, funkci přebírají náhradní (adventivní) přídatné,

HOMORHIZE -je svazčitá , kořeny jsou stejně dlouhé a tlusté

PŔÍČEPIVÉ KOŘENY- náhradní kořeny na stoncích a na listech (břečťan, jahodník, vrba)- přichycení na podložku

Tvary kořene – nitkovitý, válcovitý, vřetenovitý, srdcovitý, řepovitý, hlíznatý

Modifikace kořene podle funkce:

sací – na povrchu kořenové vlásky, přijímají živiny s vodou

zásobní – hromadí se zásobní látky (mrkev, vstavače)

bulva – splynutí ztlustlého kořene a ztlustlé části stonku (celer, cukrovka)

haustoria – kořeny cizopasníků a poloparazitů, jsou napojené na cévy, vysávají živiny z rostlin (epifyty – rostliny žijící v kořenech stromů v trpoických pralesích)

vzdušné – příjem vzdušné vlhkosti, vyživovací funkce (mají chlorofyl)

dýchací = pneumatofory – vyčnívají ven , umožňují dýchání u bažiných rostlin (tisovec)

chůdovité – upevňují rostliny v sypké půdě, částečně funkce pneumatoforů (kukuřice, mangrovník)

stahovací = kontraktivní – cibulovité, během vývoje se zkracují a tím zatahují rostliny hlouběji

Vnitřní stavba kořene

POKOŽKA (rhizodermis) – bez kutikuly a průduchů, voda přijímána kořenovými vlásky

PRIMÁRNÍ KÚRA (cortex) – parenchymatické základní pletivo, živé buňky

-                                      exodermis –jednovrstevnatá,, zakládá se felogen

-                                      mezodermis – parenchym

-                                      endodermis

odděluje primární kůru od středního válce

ČEPIČKA (CALYPTRA)- kryje vrchol kořene, mechanická ochrana, slizové látky

SLOUPEK – uprostřed , obsahuje přesýpavý škrob – usměrňování růstu kořene do středu země

KASPARIHO PROUŽEK

STŘEDNÍ VÁLEC (pericykl)- vytváří kambium – základ adventivních kořenů, vodivá pletiva

...