18. Krytosemenné rostliny
Taxonomie:
Říše: Rostliny (Plantae)
Podříše: Vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení: Krytosemenné rostliny (Magnoliophyta, Angiospermae)
Třída: Dvouděložné (Magnoliopsida, Dicotyledonae)
Třída: Jednoděložné (Liliopsida, Monocotyledonae)
- oddělení krytosemenné rostliny je vývojově nejmladší a nejdokonalejší
- jsou to většinou autotrofní byliny a dřeviny s jednoduchými nebo složenými listy
- tyto rostliny jsou rozšířeny téměř na všech místech, která jsou pro rostliny obyvatelná, díky velké variabilitě a přizpůsobivosti
- je známo téměř 300 000 druhů krytosemenných
- jejich tělo je budováno pravými pletivy, stejně jako tělo nahosemenných, mají ale navíc jisté zdokonalení, které představují tracheje – cévy, ty umožňují efektivnější transport vody rostlinou
- dalším evolučním zdokonalením je květ, složený z několika orgánů: květních obalů, tyčinek, samičích plodolistů srostlých v pestík a z květního lůžka ® pohl. rozmnožování
- krytosemennost
- plodolisty jsou srostlé v pestík, jehož podstatnou částí je semeník – chrání semena
- dvojité oplození: pyl se zachytí na bliznu, klíčí v pylovou láčku a prorůstá k vajíčku – zde dochází k dvojitému oplození
- původ krytosemenných rostlin není dodnes objasněn – nepodařilo se najít zkameněliny jejich skutečných předků
- předpokládá se, že vývoj proběhl v horách tropických oblastí (zde se zbytky rostlin prakticky nemohly dochovat)
- další teorií je pobřeží Afriky – nálezy pylových zrn
Generativní orgány rostlin: viz MO č.14
ŽIVOTNÍ CYKLUS
- může být u krytosemenných dlouhý od několika týdnů do tisíce let
- podle délky životního cyklu je dělíme na:
Efeméry - jejich vývoj trvá jen několik týdnů (osívka jarní), je to typické pro rostliny rostoucí
v extrémních podmínkách (pouště, tundra)
Ozimy - vyklíčí na podzim, přezimují a na jaře vykvetou, vytvoří plody a umírají (např.
ječmen, řepka)
Jednoleté - vegetační cyklus trvá jeden rok, zpravidla od jara do podzimu (netýkavka, fazol)
Dvouleté - v prvním roce vytvářejí pouze stonek a listy, až druhým rokem vykvetou a vytvoří
plody (cukrovka, mrkev)
Vytrvalé - žijí více let, opakovaně kvetou a vytváří plody, zimu přečkávají v případě bylin v
podobě hlíz, oddenků nebo cibulí, patří sem také stromy. Z bylin je to například
jahodník, lipnicovité, cibule...
- stavba těla u krytosemenných je podobná stavbě u nahosemenných
- jediným rozdílem je výskyt trachejí, cév, které částečně nahrazují jednodušší cévice (tracheidy)
- stonek může být bud bylinný, dužnatý, nebo může sekundárně dřevnatět
- stavbou stonku se liší jednoděložné a dvouděložné byliny
- jednoděložné mají na povrchu pokožku, pod ní vrstvu sklerenchymu, tvořící mechanickou oporu a uvnitř stonku základní pletivo z parenchymu a v něm jsou volně rozptýlené uzavřené cévní svazky
- u dvouděložných je pod pokožkou primární kůra (cortex), tvořená kolenchymem či sklerenchymem a parenchymem s mléčnicemi, vyměšovacími kanálky a jinými orgány - uprostřed je střední válec (pericykl) s parenchymem, otevřenými cévními svazky uspořádanými do kruhu a s vytvořeným kambiem po obvodu
- listy dvouděložných se vyznačují velkou rozmanitostí tvarů a velikostí - mohou být bifaciální (konvalinka, dub, javor apod.) nebo méně často monofaciální (kosatec)
- zvláštní jsou listy sítiny - rozkladité, které jsou jednostranné a válcovité, některé rostliny jako např. jilm či begonie mají listy asymetrické
- u dřevin mohou být listy opadavé nebo neopadavé, podle toho v kterých zeměpisných šířkách rostou
- základním rozdílem mezi jednoděložnými a dvouděložnými je také stavba listu a uspořádání žilnatiny v listu
- jednoděložné mají zpravidla jednoduché a nedělené listy se souběžnou nebo obloukovitou žilnatinou
- dvouděložné mají listy často dělené nebo složené se zpeřenou či dlanitou žilnatinou
- ve stavbě kořene se jednoděložné a dvouděložné také liší: pro dvouděložné je typická allorhizie, pro jednoděložné homorhizie
Krytosemenné rostliny se dělí do dvou tříd: viz papíry od Ševčíka
¨ Jednoděložné
¨ Dvouděložné
+ čeledi
DVOUDĚLOŽNÉ
- obsahuje asi 210 000 druhů
- je to vývojově původnější skupina, patří sem většina vyšších rostlin
- jejich základním znakem jsou 2 dělohy v zárodku
- květy jsou zpravidla pětičetné nebo čtyřčetné s rozlišenými obaly
- rozdíly ve stavbě těla - viz vegetativní orgány krytosemenných
- dále se dělí na řády, které se často shodují s čeleděmi
- taxonomické členění do řádů je poměrně složité, proto uvádím dělení do čeledí
Nejdůležitější čeledi dvouděložných rostlin:
· Šácholanovité (Magnolioceae)
- vyskytují se především v tropech a subtropech, u nás jen jako okrasné dřeviny (šácholan, liliovník)
- jsou vývojově nejstarší, mají velký a primitivní květ na konci větví s květními obaly, tyčinkami a volnými jednoplodolistovými pestíky ve 3 kruzích či ve šroubovici
- jsou opylované hmyzem, plodem je souplodí měchýřků
Zástupci: šácholan velkokvětý
liliovník tulipánokvětý
· Vavřínovité (Lauraceae) - příbuzné šácholanovitým
zástupci: vavřín ušlechtilý
skořicovník
· Leknínovité (Nymphaeaceae)
- vytrvalé vodní byliny, vyskytující se v tropech, subtropech i v mírném pásu
- mají zpravidla dlouze řapíkaté plovoucí listy a oddenky
- květní orgány ve šroubovici, je většinou mnoho tyčinek a nektarií
- opylení hmyzem, plodem je bobule
Zástupci: leknín bílý
stulík žlutý
viktorie amazonská
lotos
· Pryskyřníkovité
- pětičetná a velmi různorodá čeled s druhy mírného až chladného pásu
- byliny, výjimečně i dřeviny s některými již odvozenými znaky - např. částečné uspořádání květních částí do kruhu, zbytek je ve šroubovici
- mají mnoho tyčinek, a volných pestíků ve vyklenutém květ. lůžku, jsou pětičetné někdy s rozlišenými (pryskyřníky), někdy s nerozlišenými (sasanky) květními obaly
- květy se mohou skládat do hroznovitého květenství
- plodem je souplodí nažek (pryskyřník) nebo měchýřků (blatouch)
- listy dělené či složené, bez palistů
- čeled je typická výskytem alkaloidů a jiných jedovatých látek
Zástupci: pryskyřník prudký a jiné pryskyřníky
upolín evropský
blatouch bahenní
orsej jarní
hlaváček jarní
koniklece
jaterník podléška
oměje
sasanky
čemeřice, orlíčky...
· Mákovité
- příbuzné pryskyřníkovitým, byliny s jednoduchými či složenými listy
- typické jsou mléčnice, mléko (latex) obsahuje alkaloidy, např. morfin, papaverin...
- květy dvoučetné, kališní lístky jen před rozvitím pupenu, pak opadají, volné lístky korunní (2 a 2naproti sobě), mívají mnoho tyčinek
- plodem je tobolka
Zástupci: mák setý
mák vlčí
vlaštovičník větší
· Bukovité
- většinou stromy, často velmi mohutné, jednoduché střídavé a opadavé listy (hlavně mírný pás)
- květy mají většinou jednopohlavné a malé, opylované větrem, často v jehnědách nebo strboulech
- plodem je nažka, zčásti (u dubu), nebo zcela uzavřená (u buku) v číšce stonkového původu
- mezi zástupce patří významné dřeviny našich lesů: buk lesní
dub letní
dub zimní - liší se tvarem listů a
umístěním plodů
kaštanovník jedlý
· Břízovité
- dřeviny s celistvými a střídavými listy, většinou druhy mírného až chladného pásu - opadavé
- květy jednopohlavné s redukovanými obaly, větrosnubné, často v květenstvích (jehněda)
- pestík tvořen 2 plodolisty
- plodem je nažka(bříza, olše) nebo oříšek (habr, líska)
Zástupci: bříza bělokorá
olše lepkavá
habr obecný
líska obecná ...
· Hvozdíkovité
- byliny či keře s většinou kopinatými, střídavými listy
- květy jednotlivé nebo ve vidlanu, rozlišené obaly, oboupohlavné, pětičetné
- jsou opylované hmyzem, plodem je nejčastěji tobolka
Zástupci: rožec rolní - 5 čnělek
rod ptačinec - má 3 čnělky
hvozdík kropenatý
silenka nicí a nadmutá
knotovka bílá k. lesní
kohoutek luční
smolnička obecná
koukol polní apod.
· Merlíkovité
- byliny mírného pásma s jednoduchými listy a květy často uspořádanými ve vrcholičnatá květenství
- květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné s redukovanými květ. obaly, větrosnubné
- plodem je nažka
Zástupci: merlík bílý
řepa obecná
špenát zelený
lebeda lesklá
· Brukvovité
- jednoleté, dvouleté či vytrvalé byliny s dělenými listy bez palistů
- jsou rozšířené v mimotropické oblasti, zahrnují asi 3500 druhů
- mají menší oboupohlavné, čtyřčetné květy často v hroznovitých květenstvích; hmyzosnubné
- typické jsou čtyřmocné tyčinky, pestík ze 2 plodolistů
- plodem je šešule, šešulka nebo struk se semeny bohatými na olej (využívá se u řepky olejky či hořčice)
Zástupci: brukev zelná
brukev setá – ředkvička
ředkev
hořčice polní
penízek rolní
kokoška pastuší tobolka
řeřišnice luční
křen selský
česnáček lékařský
potočnice lékařská
ohnice rolní
kyčelnice cibulkonosná...
· Vrbovité
- dvoudomé malé poléhavé keříky až mohutné stromy s celistvými listy a většinou opadavými palisty
- samčí a samičí listy jsou bez obalů :vyrůstají v paždí listenů a tvoří jehnědovitá květenství
- pyl je přenášen hmyzem nebo větrem
- často rozkvétají před rašením listů
Zástupci: vrba bílá
vrba jíva
topol bílý
topol osika
· Rdesnovité
· Lipovité
· Pryšcovité
· Růžovité
- dřeviny i byliny s jednoduchými či složenými listy s palisty
- květy většinou oboupohlavné, pětičetné s rozlišenými obaly někdy v hroznovitých květenstvích
- mívají mnoho tyčinek, více plodolistů
- plodem je nažka, měchýřek, peckovice či malvice, někdy uzavřené v češuli
- podle tvaru květního lůžka a typu gynaecea (a plodu) se rozdělují do 4 podčeledí:
1. Tavolníky
- apokarpní gynaeceum, miskovité květ. lůžko
- u nás jen okrasné rostliny - tavolník
2. Růže
- apokarpní gynaeceum, plod je souplodí nažek v češuli.
Zástupci: růže šípková
ostružiníky
jahodníky
mochny (Potentilla) - m. husí, nátržník, stříbřitá, jarní...
3. Slivonovité
- jeden pestík, češule, plodem je peckovice
Zástupci: švestka
meruňka
broskvoň
trnka
4. Jabloňové
- plodem malvice, 4-5 srostlých plodolistů
Zástupci: jabloň domácí
hrušeň
· Bobovité
- byliny nebo dřeviny různého vzhledu, nejčastěji se složenými listy, někdy přeměněnými na úponky, s palisty
- zahrnují asi 16 500 druhů na celém světě
- květy oboupohlavné, souměrné s charakteristickým vzhledem, opylované hmyzem
- plodem je lusk, květy mohou být v hroznovitém květenství
- typická je symbióza hlízek kořenů bobovitých s hlízkovými, nitrogenními bakteriemi
- rostliny jsou díky tomu bohaté na bílkoviny
Zástupci: trnovník akát
janovec metlatý
vikev ptačí
hrachor luční
komonice bílá a lékařská
hrách setý
fazol obecný
čočka kuchyňská
jetel luční a jetel plazivý a j. pochybný
štírovník růžkatý
podzemnice olejná
tolice vojtěška
úročník bolhoj, soja luštinatá...
· Miříkovité
- byliny sev. mírného pásu s dutou lodyhou a složenými listy, jsou si vzhledově podobné
- mají drobné, oboupohlavné, pětičetné a většinou bílé květy ve složeném okolíku
- mívají obaly a obalíčky z listenů, podle toho lze dobře rozlišit druhy
- semenem je dvounažka
Zástupci: mrkev setá
petržel zahradní
miřík celer
kopr vonný
bršlice kozí noha
bolehlav plamatý
bolševník obecný a velkolepý ..
· Mořenovité
· Brutnákovité
· Lilkovité
- byliny či dřeviny s jednoduchými nebo složenými listy
- vyskytují se v mírném, subtropickém i tropickém pásu
- typické jsou bikolaterální cévní svazky
- květy mají oboupohlavné, pětičetné, se srostlým kalichem a korunou a 2 plodolisty
- plodem je nejčastěji bobule či tobolka
- char. znakem je přítomnost jedovatých alkaloidů, u brambor je to solanin, u tabáku nikotin
Zástupci: lilek brambor
rajče
paprika roční
tabák virginský
rulík zlomocný ...
· Krtičníkovité
- byliny s jednoduchými, někdy redukovanými listy
- jsou často parazitické nebo saprofytní.
- mají čtyř až pětičetné, souměrné květy se srostlými kališními i korunními lístky a redukovaným počtem tyčinek
Zástupci: holoparaziti - podbílek šupinatý
poloparaziti - černýš rolní a jiní černýši
rozrazil rezekvítek a jiné rozrazily
everesta