ENCYKLOPEDIE_ANTICKE_MYTOLOGIE.pdf

GERHARD FINK:

ENCYKLOPEDIE ANTICKÉ MYTOLOGIE

Votobie, Olomouc, 1996

Úvod

Postavy a p ř íb ě hy z antických pov ě stí o bozích a hrdinech se

objevují v nejrozmanit ě jších podobách i na prahu 21. století.

Setkáváme se s nimi v obrazárnách, na operních jevištích, ve

filmu, v knihách, v dramatech, v č asopisech - zkrátka všude, aniž

bychom je však vždy rozpoznali. Kdo si vzpomene, když č te

o ú č incích atropinu, na temnou Parku, která dala tomuto jedu

jméno? Koho napadne u Loriotovy filmové prvotiny Oidipussi

v prvním okamžiku n ě co víc než psychoanalýza a p ř ehnaná vazba na

matku? Kdo v ů bec m ů že tvrdit, vyjma n ě kolika odborník ů , že se

jakžtakž vyzná v mnohokrát navzájem propletených, p ř e č asto

vypravovaných antických mýtech? Toto pestré tkanivo vytvá ř eli

Ř ekové p ř es tisíc let a Ř ímané jím se závistí a sou č asn ě i s

obdivem zakryli nedostatky svého jednoduchého rolnického

náboženství.

Když pak k ř es ť anství sesadilo staré bohy z tr ů n ů , zdálo se, že

zárove ň je také veta po starém bohatství pov ě stí. Ale spolu s

díly starých mistr ů žili dále i bohové a hrdinové, iritovali

zbožné mnichy, kte ř í s č ervenýma ušima č etli frivolní scény

z Ovidiových Prom ě n, a v renesanci a baroku zatla č ovali církevní

svaté do defenzivy - p ř edevším v malí ř ství. P ř esn ě vid ě no,

zanechaly antické mýty v kultu ř e západní Evropy tak hluboké

stopy, že si v ů bec nem ů žeme dovolit na n ě zapomenout: p ř íliš

mnoha v ě cem bychom najednou p ř estali rozum ě t.

Tato kniha p ř ináší p ř íklady o nesmírném vlivu jistých látek

v nejr ů zn ě jších oblastech, aniž by usilovala o úplnost. Co by

také č tená ř i pomohlo, kdybychom mu vypo č ítávali všechny již zatím

zapomenuté opery, v nichž Aeneas zamotá hlavu ubohé Didon ě , č i

všechny nástropní malby v zámcích, které lí č í jeho odjezd

z Kartága? Uvádíme to, s č ím se naši č tená ř i pravd ě podobn ě

setkají v d ě jinách um ě ní, ve velkých muzeích nebo na jevištích, a

necháme se vést výb ě rem, který pro nás již u č inili jiní:

ponecháme stranou, co již nepovažuje Kindler ů v Literární lexikon

za hodno zmínky, nebudeme vyhrabávat, co nepojal Heinz Wagner do

svého Pr ů vodce operami. Z ů stane dost významného a trvalého, nap ř .

Gluck ů v Orfeus s nezapomenutelným ná ř kem: "Ach, já jsem ji

ztratil!" nebo Botticelliho Zrození Venuše v Uffizi u Florencie

nebo, abychom p ř ipomn ě li též jednoho velikána tohoto století,

Odyssea a Kalypso Maxe Beckmanna v hamburské Kunsthalle.

Podobná je v ě tšina údaj ů ; jádro každého hesla této knihy tvo ř í

p ř íb ě hy, které se nám o mytických postavách dochovaly. My jsme je

nejd ř íve p ř evypráv ě li - pokud to bylo možné - podle nejstarších

antických pramen ů . Nap ř íklad s Prométheem se poprvé setkáváme

v díle Hesiodov ě , které vzniklo kolem roku 700 p ř . Kr. Poloboha

tedy p ř edstavíme tak, jak ho vid ě l Hesiodos: zchytralého,

lstivého, ale nakonec p ř ece neschopného č elit svému sokovi, otci

boh ů Diovi. Pozd ě jší zm ě ny a p ř ídavky jsou z ř eteln ě odd ě leny:

nechceme vytvá ř et jakési mytické ragú, nýbrž umožnit č tená ř i

rychlý p ř ístup k dobrému p ř ekladu, nebo dokonce k originálnímu

textu.

Kde se jedná o d ů ležitý vývoj, zabýváme se jím blíže, nap ř .

prom ě nou Pandory z nejšt ě d ř ejší bohyn ě v první ženu a nakonec

v ko ř en všeho zla. Ovšem tohle je spíše výjimka, nebo ť chceme

p ř edstavovat postavy mýt ů , nikoliv konkurovat standardním

mytologickým díl ů m. Proto také nehovo ř íme o všech lomech a

odrazech n ě jakého mýtu, k nimž dosp ě la neoby č ejn ě tv ů r č í fantazie

Ř ek ů v pr ů b ě hu staletí. Tak jako pozd ě ji operetní libretisté

zacházeli již i atti č tí tragikové s p ř ejatými látkami mnohdy

zna č n ě voln ě - avšak když jsou stopy jejich kreativity

zachytitelné jen v nemnoha fragmentech jinak ztracených d ě l, pak

od nich upouštíme kv ů li jasným konturám, které by mohly být

p ř íliš mnoha variantami rozmazány.

Nehledáme jako historikové pravdu - každý mýtus je stejným

zp ů sobem "pravdivý" i "nepravdivý"; záleží jen na postoji

pozorovatele. Hesiodos asi ješt ě v ěř il v bohy, o nichž psal;

dob ř e o dv ě století pozd ě ji mu už filosof Xenofanes rozho řč en ě

vy č ítá:

"Všechno Homér a Hesiod nav ě šeli boh ů m,

co u lidí zasluhuje kárání a je hanbou:

krádeže, nev ě ru a vzájemné podvád ě ní."

Ale ani tato kritika, ani kritika temného Herakleita, který by

Homéra nejrad ě ji sešlehal metlou, ani Platonovo rozhodné

odmítnutí mýtu neuml č elo jejich vyprav ěč e. Jen postoj poslucha čů

se patrn ě zm ě nil; p ů vodn ě znamenal mythos " ř e č " nebo "zprávu";

pozd ě ji dominoval aspekt n ěč eho vybájeného, s č ímž si lze i

pohrávat. Vzhledem k tomu dáváme p ř ednost starší verzi, a pokud

tuto možnost volby nemáme, volíme pojetí, jehož ú č inky byly

nejsiln ě jší.

Tyto ú č inky byly zcela podstatn ě ovlivn ě ny kvalitou básník ů a

dramatik ů , kte ř í zpracovávali ur č itou látku. Alexandr Veliký

právem závid ě l Achilleovi to, že našel herolda svých č in ů

v Homérovi. Jde tudíž p ř edevším o díla zásadního významu, z nichž

referujeme: z Iliady a Odysseie, z obou nejstarších epických

evropských básní p ř ipisovaných Homérovi, z Hesiodova trochu

mladšího Zrození boh ů a z jeho Prací a dní, z tragédií

Aischylových, Sofoklových a Euripidových, z helénistického eposu

o Argonautech od Apollonia z Rhodu a z obrovského, pozdn ě

antického díla Nonnova, Dionysiaka. Vedle t ě chto ř eckých výtvor ů

krá č í Aeneis od Vergilia jako ř ímská národní báse ň , mytologické

divadlo sv ě ta Ř ímana Ovidia, který ve svých Prom ě nách a Kalendá ř i

um ě lecky spojil dohromady na t ř i sta jednotlivých pov ě stí. Pro

rané ř ímské d ě jiny, pokud se ztrácejí v mytické temnot ě , je

d ů ležitým pramenem historické dílo Liviovo. Mnohé se muselo

vybrat ze souborných d ě l, protože velká č ást antické literatury

se v pr ů b ě hu doby ztratila. Zde stojí na prvním míst ě

Bibliothéka, p ř íru č ka mytologie, sepsaná asi v 1. st. po Kr.,

která se nám dochovala ve zmrza č ené podob ě pod jménem

alexandrijského u č ence Apollodora. Bohatost jejího materiálu je

enormní, p ř edevším ve srovnání s trochu mladšími Fabulemi Ř ímana

Hygina.

Z ř ejm ě již v antice bylo nemožné uchovat si p ř ehled o množství

mytických postav. Tak za č ali v 5. st. p ř . Kr. tzv. "mytografové"

sbírat, t ř ídit a zhuš ť ovat rozptýlené pov ě sti. Bibliothéka je

místy suchopárný, č asto ale také vskutku obratn ě napsaný pr ů vodce

po p ř íb ě zích o p ů vodu boh ů v "p ř edhomérovském" sv ě t ě , k n ě muž

pat ř í temné a p ř íšerné pov ě sti o Oidipovi a kletb ě Atreovc ů až po

trojskou válku a bloud ě ní Odysseovo.

Jestliže p ř i ř azujeme látku k abecedn ě se ř azeným osobám, je t ř eba

zamezit nebezpe č í opakování: Iason a Medeia pat ř í k sob ě ;

jestliže je rozd ě líme, pak bychom museli pod heslem "Iason" a

"Medeia" vypravovat tentýž p ř íb ě h. Proto se má systém odkaz ů

postarat o to, aby se ob ě hesla, vztažená k sob ě , také navzájem

dopl ň ovala.

Pod heslem "Iason" jsme shrnuli č ást p ř íb ě hu Argonaut ů , kterou

svým jednáním ur č uje Iason. Medeina msta na nev ě rném je jen

krátce nazna č ena. Podrobn ě ji ji však p ř ináší heslo "Medeia". Aby

č tená ř mohl rozlišovat, kde je možno a nutno pokra č ovat ve č tení,

zavedli jsme dvojí odkazovací znaménka:

* (nap ř . Zeus*, Achilleus*) znamená, že eventuáln ě pot ř ebnou

informaci o jmenovaném bohovi nebo hrdinovi je možno nalézt pod

jeho jménem.

** (nap ř . Medeia**) vyjad ř uje, že takto zd ů razn ě né heslo p ř ináší

d ů ležité, dopl ň ující informace k danému tématu.

Abas

Král Argu na Peloponnésu, otec Akrisia*, prad ě de č ek Persea*.

Acca Larentia

Larentií nazývá Ovidius (Kalendá ř III 55 a násl.) ženu pastý ř e

Faustula*, která prý p ř ijala malého Romula*. Totéž sd ě luje Livius

(Od založení m ě sta I 4, 7), který krom ě toho píše, že Acca

Larentia byla prostitutka (lupa) a také tak byla nazývána.

Romulus byl údajn ě kojen vl č icí, což se vysv ě tluje tím, že lupa

znamená vlastn ě "vl č ice". U Gellia (Noctes Atticae VII 7, 5) je

Acca bu ď úsp ě šnou prostitutkou, která své nezm ě rné bohatství

odkázala Romulovi, respektive ř ímskému lidu, a za to byla

každoro č n ě oslavována ob ě tní slavností, nebo Romulova ch ů va,

která si ho po smrti jednoho ze svých dvanácti syn ů vzala k sob ě .

Macrobius, pilný sb ě ratel 5. st. po Kr., k tomu p ř ipojuje n ě kolik

skurilních detail ů : Když se jednou strážce Herculova* chrámu

nudil, vyzval svého boha ke h ř e v kostky o ve č e ř i a o d ě v č e,

házel za sebe i za n ě j a prohrál. Nato opat ř il jídlo a zav ř el

ztepilou prostitutku Accu do chrámu. Ale bohovi se zalíbilo

obojí, ve č e ř e i prostitutka, a dívce se odm ě nil tím, že jí

umožnil najít bohatého muže, provdat se za n ě ho a pod ě dit po n ě m

(Macrobius, Saturnalia I 10, 12-14). Ve skute č nosti se u Accy

Larentie jednalo asi o starou bohyni, jejíž p ů vodní obraz byl

zdeformovám racionalistickými zm ě nami smyslu a sekundárními

dodatky k nepoznání.

Acis

> Akis

Admetos

Král z Fer v Thesálii, kterému musel Apollon* na Di ů v* p ř íkaz po

dobu jednoho roku sloužit jako pastý ř , protože v hn ě vu nad

ztrátou svého syna Asklepia** zabil Kyklopy* (Vergilius, Zp ě vy

rolnické III 2). S pomocí Apollona získal Admetos krásnou

Alkestidu**: poda ř ilo se mu, jak to požadoval její otec Pelias*,

zap ř áhnout do vozu zárove ň lva a kance (Pausanias, Cesta po Ř ecku

III 18, 16). Admetos se prý také zú č astnil lovu na kalydonského

kance* a výpravy Argonaut ů *.

Adonis

Syn kyperského krále Kinyra a jeho dcery Myrrhy*, které se s

pomocí její ch ů vy poda ř ilo sdílet po n ě kolik nocí lože s otcem,

aniž by byla poznána. Ten, když kone č n ě odhalil zlo č in,

pronásledoval svou dceru taseným me č em, ale unikla mu do Arábie,

kde ji bohové na její úp ě nlivou prosbu prom ě nili v myrhový strom.

Již jako strom porodila Adonise a o p ř ekrásné dít ě pe č ovaly

Nymfy* (Ovidius, Prom ě ny X 298-518). Apollodoros, který matku

Adonise nazývá Smyrnou*, dále vypráví, že sama Afrodite* byla

krásou malého tak okouzlena, že ho skryla do bedny a sv ěř ila

Persefon ě *. Když ta ho déle necht ě la skrývat, obrátila se

Afrodite o pomoc k Diovi*; ten rozhodl, že Adonis má t ř etinu roku

trávit u Persefony, další t ř etinu u Afrodity a poslední t ř etinu

podle vlastního uvážení. Ale i tuto dobu v ě noval mladý muž bohyni

lásky, dokud ho na lovu nezabil divoký kanec (Apollodoros,

Bibliothéka III 183-185). Z krve milovaného nechala Afrodite

vyr ů st kv ě tinu, z níž se však mohla t ě šit jen krátce: sasanku,

anemónu (Ovidius, Prom ě ny X 739). P ů vodn ě byl Adonis semitským

bohem vegetace (adon: pán), jako Attis* milencem Velké matky

boh ů . Jeho smrt a návrat z podsv ě tí symbolizují zrození a zánik

v p ř írod ě , stejn ě jako Adonisovy zahrádky, misky s rychle

rostoucími a vadnoucími kv ě tinami, které ješt ě v helénistické

dob ě byly ženami vysazovány p ř i Adonisových oslavách. Ná ř ek nad

mladým bohem - o ton Adonin - doznívá v adonském verši, č tvrtém

verši sapfické strofy. Návšt ě vnice Adonisových oslav lí č í

realisticky a humorn ě Theokritos kolem roku 275 p ř . Kr. v mimu

Adoniazusai. Ve stylu Tassa a Ariosta rozší ř il Gianbattista

Marino ve své básnické skladb ě L'Adone (1623) pov ě st o Adonisovi

veselými, ironickými a u č enými vložkami na 20 zp ě v ů . Také William

Shakespeare se pokoušel v malém eposu Venuše a Adonis (1593)

rétorickou nádherou, detailním lí č ením p ř írody a po č etnými

dialogy p ř ekonat Ovidia. Venuše a Adonis byli oblíbeným tématem

renesan č ního a barokního malí ř ství, velice p ů vabn ě ho zpracoval

zvlášt ě dolnorýnský malí ř Hendrick Goltzius (Venuše a Adonis,

1614, Mnichov, Alte Pinakothek); zmínky zaslouží také jeho Smrt

Adonise (1603, Amsterodam, Rijksmuseum). Mramorového Umírajícího

Adonise se sm ě šn ě malým kancem najdeme v Bargellu u Florencie.

Plastika byla d ř íve p ř ipisována Michelangelovi, ve skute č nosti

však pochází od Vicenza d' Rossi. Od Augusta Rodina je rovn ě ž

jeden Umírající Adonis (1893, Paris, Musée Rodin).

Adrastos

Plik z chomika:

Inne pliki z tego folderu:

Inne foldery tego chomika: