mluvnickeprehledy.doc

DRUHY ČÍSLOVEK

1.    základní - vyjadřují počet

(odpovídají na otázku kolik)

určité:              jeden, tisíc, osm, ...;

neurčité: několik, mnoho, málo.

2.    řadové – označují místo v číselné řadě, pořadí

(odpovídají na otázku kolikátý)

určité:              první, stý, padesátý,...;

neurčité: několikátý.

Pozor! Píšeme-li je číslicí, patří za ně tečka.

3.    druhové – označují množství druhů

(odpovídají na otázku kolikerý, kolikery)

určité: dvoje, dvojí, patery, desatero...;

neurčité: několikerý, několikery.

4.    násobné – vyjadřují, kolikrát se nějaká věc vyskytuje, kolikrát se znásobila

(odpovídají na otázku kolikrát, kolikanásobný)

určité:              dvakrát, pětinásobný, desetkrát, ...;

neurčité: několikrát, několikanásobný.

PŘEDPONY S-, Z-, VZ-

Předpony jsou části slova před kořenem, nejsou to samostatná slova a píší se dohromady s kořenem.

Psaní předpon s-, z-, vz- se řídí v zásadě významem.

S- (nebo SE-)

1. dohromady   

př. Žáci se shromáždili před školou. Automobily svážely řepu do cukrovaru.

2. z povrchu pryč

př. Déšť smyl všechny stopy. Děvčata smazala nápis z tabule.

3. dolů

př. Pavel slezl pomalu dolů. Jablko spadlo na zem.

VZ- (nebo VZE-)

vzhůru

př. Letadlo vzlétlo. Skauti vztyčili stožár.

Z- (nebo ZE-)

1. stát se nějakým

př. Listí zežloutlo a zhnědlo. Petra přes prázdniny zlenivěla.

2. dokončení děje

př. Větev se zlomila. Výkon vašeho družstva nás zklamal.

PAMATUJ NA PSANÍ TĚCHTO SLOV:

S- : strávit, strava, spotřebovat, skončit, stmívat se, strhnout

Z- : způsobit, zpívat, zpěv, zkoušet, zkouška

PŘEDLOŽKY S, Z

Předložky jsou jedním ze slovních druhů, jsou to samostatná slova
a píší se odděleně.

Psaní předložek „s, z“ se řídí pádem.

S

Předložky „s, se“ se pojí se 7. pádem.

př. lovci se psy, hra s ohněm, knedlíky se zelím, Petr s Jirkou

Z

Předložky „z, ze“ se pojí s 2. pádem.

př. návrat z výletu, stěna z cihel, radost z vítězství

PODSTATNÁ JMÉNA

Podstatná jména vyjadřují svým tvarem následující mluvnické kategorie:

PÁD

V českém jazyce rozlišujeme 7 pádů. Určujeme je dle pádových otázek.

ČÍSLO

Rozlišujeme jednotné a množné číslo.

ROD

Podstatná jména mohou být rodu mužského (životného nebo neživotného), ženského nebo středního.

VZOR

Podstatná jména ohýbáme (skloňujeme) podle vzorů.

Rod mužský:

životný – pán, muž, předseda, soudce;

neživotný – hrad (les), stroj.

Rod ženský: žena, růže, píseň, kost.

Rod střední: město, moře, kuře, stavení.

PŘÍDAVNÁ JMÉNA

Přídavná jména rozdělujeme na tři druhy: tvrdá, měkká a přivlastňovací. Každý druh ohýbáme (skloňujeme) podle jeho vlastních vzorů.

Přídavná jména TVRDÁ

Vzor: mladý

(ten mladý muž, ta mladá žena, to mladé dítě)

Přídavná jména MĚKKÁ

Vzor: jarní

(ten jarní vánek, ta jarní bouřka, to jarní tání)

Přídavná jména PŘIVLASTŇOVACÍ

Vzor: otcův, matčin

(ten otcův syn, ta otcova dcera, to otcovo dítě)

(ten matčin syn, ta matčina dcera, to matčino dítě)

SLOVNÍ DRUHY

1. PODSTATNÁ JMÉNA

Jsou to názvy osob, zvířat, věcí a samostatné názvy
pro vlastnosti, děje a stavy. př. král, myš, trůn

2. PŘÍDAVNÁ JMÉNA

Vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem. př. spravedlivý, hloupý, tlustý

3. ZÁJMENA

Zastupují podstatná a přídavná jména nebo na osoby, zvířata, věci apod. ukazují. př. já, kdo, co

4. ČÍSLOVKY

Mají číselný význam, označují počet, pořadí apod. př. jeden, dva, oba, první, patery

5. SLOVESA

Vyjadřují děj, a to činnost nebo stav. př. slyšet, utíkat, být, stát

6. PŘÍSLOVCE

Vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností,
a to určení místa, času, způsobu... př. tam, pak, pěkně, trochu, napřed

7. PŘEDLOŽKY

Vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce, ale teprve ve spojení se jmény. př. z, s, k, přes

8. SPOJKY

Spojují slova nebo věty. př. a, i, nebo, že, protože, ale

9. ČÁSTICE

Uvozují nejčastěji samostatné věty a naznačují jejich zvláštní druh (přací apod.). př. ať, kéž, nechť

10. CITOSLOVCE

Vyjadřují nálady, city a vůli mluvícího nebo označují hlasy
a zvuky. př. aha, vida, ach, hop, haf, mňau

SLOVESNÝ ZPŮSOB

Určité slovesné tvary mohou vyjadřovat způsob oznamovací (př. voláš), jinými tvary způsob rozkazovací (př. volej)
nebo způsob podmiňovací (př. volal bys).

OZNAMOVACÍ ZPŮSOB

Vyjadřuje děj skutečný, který již proběhl, právě probíhá
nebo probíhat bude. Slovesa v oznamovacím způsobu tedy mohou vyjádřit všechny tři slovesné časy (minulý, přítomný
i budoucí).

př. pracoval, pracuje, bude pracovat

ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB

Vyjadřuje děj, který se má nebo nemá uskutečnit. Vyjadřuje tedy rozkaz, zákaz, přání, výzvu nebo výstrahu.

Tvary rozkazovacího způsobu tvoříme jen pro 2. osobu jednotného čísla a pro 1. a 2. osobu čísla množného!
Sloveso v rozkazovacím způsobu nevyjadřuje slovesný čas.

Tvary rozkazovacího způsobu tvoříme trojími koncovkami:

a) -, -me, -te (piš, pišme, pište)

b) -i, -ěme (-eme), -ěte (-ete) (jdi, jděme, jděte)

c) -ej, -ejme, -ejte (dělej, dělejme, dělejte)

PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB

Sloveso v podmiňovacím způsobu vyjadřuje děj, který by se mohl uskutečnit.

Tvary podmiňovacího způsobu jsou složené z příčestí minulého a ze slov: bych, bys, by, bychom, byste, by.

Podmiňovací způsob je dvojí: přítomný (př. Udělal bych to.)
a minulý (př. Byl bych to býval udělal.).

SLOVESA

Slovesné tvary dělíme na určité a neurčité. Určité slovesné tvary vyjadřují osobu, číslo, čas, způsob, sl. rod, sl. vid, sl. třídu a vzor.
Neurčité slovesné tvary zmíněné mluvnické kategorie nevyjadřují. Neurčité slovesné tvary jsou zakončeny většinou na „-t“.

SLOVESNÁ OSOBA

Určité slovesné tvary vyjadřují 1., 2. a 3. osobu.

SLOVESNÉ ČÍSLO

Určité tvary sloves vyjadřují jednotné a množné číslo.

SLOVESNÝ ČAS

Určité tvary sloves mohou vyjádřit čas minulý (tzn. děj již proběhl), čas přítomný (tzn. děj probíhá) a čas budoucí (tzn. děj teprve bude probíhat).

SLOVESNÝ ZPŮSOB

Určité slovesné tvary mohou vyjádřit způsob oznamovací, rozkazovací a podmiňovací.

SLOVESNÝ ROD

Určité slovesné tvary mohou vyjádřit
slovesný rod činný (podmět vykonává děj)
a slovesný rod trpný (děj není vykonáván podmětem).

SLOVESNÝ VID

Určité slovesné tvary mohou vyjádřit
slovesný vid dokonavý (děj ohraničený)
a slovesný vid nedokonavý (děj neohraničený, probíhající).

SLOVESNÁ TŘÍDA a VZOR

Dle zakončení 3. osoby jednotného čísla dělíme slovesa do 5 slovesných tříd a časujeme je dle vzorů příslušejících k těmto třídám.

1.                 třída: -e (nese, bere, maže, peče, umře)

2.                 třída: -ne (tiskne, mine, začne)

3.                 třída: -je (kryje, kupuje)

4.                 třída: -í (prosí, trpí, sází)

5.                 třída: -á (dělá)

STUPŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN

Některá přídavná jména mohou svým tvarem vyjádřit trojí stupeň vlastnosti.

První stupeň je základní, druhý stupeň vyjadřuje větší míru vlastnosti než stupeň první a třetí stupeň největší míru vlastnosti.

př. 1. stupeň - hezký, 2. stupeň - hezčí, 3. stupeň - nejhezčí

Tvary druhého stupně se tvoří příponami :-ejší, -ější, -ší, -í (př. chytřejší, novější, hlubší, hezčí).

Tvary třetího stupně se tvoří z tvarů stupně druhého předponou nej-.

VYJMENOVANÁ SLOVA

B:  být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, Přibyslav

L:  slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš

M:  my, mýt, myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, Litomyšl

P:  pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýřit se, čepýřit se

S:  syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat

V:  vy, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň a slova s předponou vy-, vý-

Z:  brzy, jazyk, nazývati, Ruzyně

DRUHY ZÁJMEN

1. osobní - označují 1.,2. nebo 3. osobu

              já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se, si

2. přivlastňovací - přivlastňujeme jimi 1., 2.
nebo 3. osobě

              můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj

3. ukazovací - ukazujeme jimi na určitou osobu, zvíře, věc

              ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám

4. tázací - tážeme se jimi

              kdo, co, jaký, který, čí

5. vztažná - bývají spojovacími výrazy v souvětích

              kdo, co, jaký, který, čí, jenž

6. neurčitá - blíže neurčují, o kom nebo o čem
se mluví; často se tvoří předponami ně-, lec-, leda-, málo-, všeli- a příponami -koli a -si

              někdo, něco, nějaký, něčí, leckdo, málokdo, každý, všechen...

7. záporná - popíráme jimi existenci osoby, zvířete, věci...; tvoří se např. předponou ni-

...