obsahuje nejméně dvě věty hlavní a libovolný počet vět vedlejších
věty jsou spojeny spojkami souřadicími (Půjdeme, nebo nepůjdeme?) nebo beze spojek (Půjdeme, nepůjdeme?)
souvětí slučovací – věty prostě přiřazované, obsahy výpovědí jsou sobě rovné (A i B je pravda)
a, i, ani, nebo (platí obě výpovědi), též, také, pak, potom, rovněž, zároveň; i-i, ani-ani, jednak-jednak, dílem-dílem, zčásti-zčásti (výčet), hned-hned, chvíli-chvíli (střídání), jak-tak
Setmělo se, zvedl se vítr, v dálce bylo slyšet hřmění.
On to ani neprozradí, ani se k tomu neodhodlá.
Ukončil studium maturitou a dal se zapsat na filozofii.
Radek se oženil a pak se jim narodil chlapeček.
O prázdninách buď bruslil nebo lyžoval.
souvětí stupňovací – obsah druhé věty je závažnější než obsah první věty (platí A, ale nadto platí B)
ba, dokonce, ba dokonce, ba i, ale i; nejen-ale i, nejen-nýbrž i
Nevěřili mu, ba pokládali ho i za lháře.
souvětí odporovací – obsah druhé věty popírá obsah první věty, je s ním v nesouladu (protikladu), nebo ho omezuje (B je v rozporu s A)
ale, avšak, však, leč, nýbrž, jenže, nicméně, ale zato, a;sice-ale
Nešli jsme podél potoka, ale dali jsme se lesní cestou.
Bylo těžké najít nocleh, a našli jsme ho přece.
Bylo těžké najít nocleh, ale našli jsme ho přece.
Bylo těžké najít nocleh, našli jsme ho však přece.
Květiny jsem sice nesehnal, ale koupil jsem pěkný dárek.
souvětí vylučovací – obsahy vět nemohou platit současně; platí kterákoli, ale jen jedna z nich, vzájemně se vylučují (jestliže platí A, nemůže platit B a naopak)
nebo, anebo, či; buď-buď, buď-nebo
Buď se uč, nebo mi pojď pomoci.
souvětí důvodové – poměr mezi větami, z nichž druhá svým obsahem přináší informaci důležitou pro pochopení obsahu věty první (B je důvodem k A)
neboť, vždyť, totiž
Byla jsem zoufalá (důsledek), neboť se mi nic nedařilo (důvod).
souvětí důsledkové – poměr mezi větami, z nichž druhá obsahově vyplývá z první (B vyplývá z A)
proto, a proto, tedy, a tedy, tudíž, tak, a tak
Nic se mi nedařilo (důvod), a proto jsem byla zoufalá (důsledek).
souvětí vysvětlovací – druhá věta je vysvětlením věty prvé (A, tj. i B); podává se týž fakt dvojmo – tj., a to (Domácnost vedla nehospodárně, tj. málo šetřila.) nebo vysvětluje odkazem na jiný fakt – totiž, vždyť, však, to (Žije v malém domku po rodičích, on ho totiž zdědil. Ozvala se rána, to pytlák vystřelil na vysokou.)
abi77